Proofreading.cz

Před časem mě zklamalo, že jsem na internetu nenašel text Karla Ballinga k Fibichovu Poemu, a hned jsem také tento stav napravil a sem do Zápisníku onen text napsal.

Stejně marné pátrání v mezinárodní kabelové síti jsem prodělal i nyní, když jsem pátral po nejslavnějším díle Ruperta Brooka (1887–1915), básni Voják. Zkrátka jsem českou verzi nenašel. Tak pro příští generace:

A kdybych umřel, to o mně vězte jen:

že kdesi v cizím poli kout je malý

a ten navždy Anglii je zasvěcen,

tam v bohatou zem bohatší prach skryli,

prach Anglií zrozený a křtěný,

to tělo, jež anglický vzduch dýchalo,

hýčkáno květy, šlo cestami všemi,

a jemu anglické slunce žehnalo.

Buď přesvědčen: to srdce prosté zla

– jež pulsem věčné mysli stane se –

ty dary přijalo, Anglii vrátí je.

Vzdech, hlas i sny změněné na kouzla,

smích přátel, jemnost ponese

vždy s mírem v srdci ten, jejž zrodí Anglie.

Anglický originál si už na internetu či jinde jistě najdete sami. Jen bych dodal, že tuto báseň napsal Rupert Brooke za bojů první světové války, jíž se účastnil. Tragickým paradoxem zůstává, že slova této básně se nakonec vyplnila na něm, když v roce 1915 ve věku 27 let zahynul na otravu krve a byl pochován (a dodnes leží) v „malém koutě“ na řeckém ostrově Skýru.

V dnešních sportovních zprávách se objevily (přinejmenším) dvě jazykové perličky, o které bych se vámi rád rozdělil. Věřím, že je oceníte stejně jako já.

Hlava se prostě musí točit

Přímo učebnicovým příkladem jazykové neobratnosti způsobené doslovným překladem je věta v článku Basketbalista Veselý budí v NBA emoce: nadšení, rozpaky i zděšení. Ať to nemusíte hledat:

Z toho až přecházejí moje oči. A trochu se i zvedá můj žaludek…

Když se hvězdy zužují

Otřes mozku může mít nedozírné následky. Nejen na činnost samotného mozku, ale dokonce i na tělesnou konstituci. Nevěříte? Nechte se přesvědčit článkem s pozoruhodným titulkem NHL se přitvrdila. Mnoho hvězd zužuje otřes mozku. Pro případ, že by náhodou došlo k nápravě…

Ve večerních zprávách se před několika dny objevila reportáž zabývající se pokynem ombudsmana, aby byly sečteny všechny děti romské národnosti na českých školách.

Ptal se tedy reportér jistého činitele, jak mají učitelé (ti budou sčítat) poznat, které děti jsou Romové. Dostal velmi sofistikovanou odpověď, při níž mu dotyčný s velmi vědeckým výrazem ve tváři líčil, že se použije „metoda vizuálního pozorování“, která se již v minulosti osvědčila.

Tato odborně znějící formulace vyvolává dojem, že ombudsmanova kancelář si snad na vývoj této složité metody musela najmout tým expertů. Jenže za touto metodou se samozřejmě skrývá jednoduše „podívaj’ se na ně a prostě to poznaj’ “. To by ale tak nevyznělo, že?

Ústav pro jazyk český AV ČR pokračuje v sympatickém trendu zveřejňovat stěžejní lingvistická díla online. Po Příručním slovníku jazyka českého přišel na řadu i druhý největší výkladový slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého.

Ač bych rád tvrdil, že se jedná o žhavou novinku, musím upřímně doznat, že tomu tak není. Zveřejnění SSJČ oznámil Ústav pro jazyk český už v polovině června. Byla to, myslím, stylová oslava stého výročí založení Kanceláře Slovníku jazyka českého, což byla předchůdkyně dnešního ÚJČ.

Přestože Slovník spisovného jazyka českého vycházel především v 60. letech minulého století (konkrétně mezi roky 1960 a 1971), myslím, že i v dnešní době může být (a je) pro jazykozpytce všeho druhu užitečným nástrojem. Hlavním důvodem je samozřejmě to, že jeho plnohodnotný nástupce ještě nevyšel Slovník obsahuje skoro 200 000 hesel, u nichž uvádí nejenom významy, ale také poměrně početné příklady použití.

Oproti tištěné verzi je pochopitelně výhodou fulltextové vyhledávání (stačí zaškrtnout, že chcete vyhledávat v heslech i heslových statích).

No a ještě odkaz: Slovník spisovného jazyka českého online

Jen nerad narušuji sled série Daliborových článků na téma tipů Jirky Orwella, ale nejnovější objev ze světa internetu si nemohu nechat pro sebe.

Tak si tak prohlížím některé ty zpravodajské servery, jak jsem tomu přivykl, když v tu chvíli zjistím, že mi zřejmě v minulých dnech a týdnech něco zcela podstatného z mezinárodních vztahů uniklo. Na iDnesu totiž narazím na šokující titulek:

Rusové slavili konec války s Klausem

Cože, oni vedou válku s Klausem? Odkdy? A jakou? První souvislost, která mě napadla, se týkala právě probíhajícího mistrovství světa v hokeji. Ale jak se toho týká Klaus? Pak jsem si vzpomněl, jak náš prezident popírá (či bagatelizuje) vliv člověka na globální oteplování – ale jak to zase souvisí s Ruskem? Nebo snad panu prezidentovi končí období ve funkci a největší slovanská země to vidí jako důvod k oslavám?

Titulek každopádně splnil svůj účel: Pln zvědavosti jsem na něj klikl… A světě, div se – jde o to, že Rusové spolu s Klausem slaví konec druhé světové války před 66 lety. Hm, zase nic zajímavého, škoda.

Očekávatelné poučení: Ať píšete cokoli, ohlídejte si slovosled, ať nematete čtenářstvo. Ten titulek měl samozřejmě znít „Rusové s Klausem slavili konec války“. Pokud máte zkušenost s podobně vyšperkovanými titulky či hesly, podělte se v diskusi.

Už nějakou dobu nás „oblažuje“ další z nekončící řady reality show, totiž „Farmář hledá ženu“. Nechci se tady ovšem pouštět do rozboru kvalitativní úrovně tohoto pořadu – ostatně jsem ho nikdy neviděl. Jen jsem přemýšlel o samotném jeho názvu, a to samozřejmě z češtinářského hlediska.

Farmáři prý totiž hledají ženu, jenže spíš by to chtělo jít hledat ty farmáře – a to s lupou. V Čechách se totiž nevyskytují a ani nikdy nevyskytovali. Jsou to endemité z amerického kontinentu. Když se řekne farmář, vybavíme si scénu z amerických plání, kde kůň je stále hlavním dopravním prostředkem (ledaže ho nahradil džíp) a na zdi visí flinta. U nás se majitelům větších zemědělských usedlostí odjakživa říká „statkáři“.

A pod tímhle krásným českým slovíčkem se nám také vytvoří v mysli ta správná středoevropská představa – žádní cowboys dávných dob ani nekonečné pláně amerického Středozápadu z dneška. Kdepak: takové ty pěkné usedlosti z českých vesnic, jejichž obilné lány nesahají víc než kilometr daleko a vedle nichž nestojí džíp, ale starý forman, to jsou statky, a žádné farmy.

A pokud by někomu přišlo, že čeština je v synonymech příliš chudá, takže potřebuje pomocné slůvko zpoza Velké louže, pak nechť si vzpomene na sedláka, hospodáře či rolníka.

Máme jich v Čechách hromadu a určitě jich spousta hledá ženu. Asi mají smůlu – nová show se jich zdá se netýká. A naši zemědělci zas dopadnou jak farmáři u Chlumce.

Poslední den roku 2010 byl zároveň posledním dnem, kdy jazyková poradna Ústavu pro jazyk český AV ČR poskytovala bezplatné poradenství prostřednictvím e-mailů a klasické pošty. Telefonické poradenství zůstává v provozu, za písemné odpovědi se bude platit v řádu stokorun.

Vzhledem k drobným problémům s webem přináším tuto zprávu v době, kdy ji ani při nejlepší vůli nelze označit za aktualitu. Pokud jste však tuto skutečnost ještě nezaznamenali a byli jste zvyklí služby jazykové poradny využívat, možná vám tato zvěst přijde vhod.

Zájemce o češtinu ÚJČ jednak odkazuje na svou Internetovou jazykovou příručku a jednak je upozorňuje na prodlouženou provozní dobu své telefonické poradny. (Tento způsob komunikace jsem ještě netestoval, takže nedokážu říct, jaká je šance se dovolat ani jak se pracovníkům poradny daří v omezeném čase, který mají k dispozici, nacházet potřebné informace.)

A ti, kdo to s řešením nějakého jazykového rébusu myslí opravdu vážně, si mohou vyžádat písemnou odpověď, která jim z peněženky vytáhne obnos v rozmezí 300 až 1 500 Kč.

Podrobnější informace se vynacházejí přímo na stránkách jazykové poradny.

Když se člověk živí korekturami, opraví denně stovky nudných, stále se opakujících chyb. Docela milým zpestřením je pak narazit na chybu, která korektora vyvede z nezáživné rutiny a dokáže ho pobavit. Abyste se také mohli zasmát, přinášíme nejnovější přírůstky z našeho archivu perliček.

Jeden se nestačí divit, co mu radí autoři různých návodů a receptů. Například:

• Spojte pohyb levného kolena s levou paží.

Kdepak se asi takové levné koleno shání? Asi v řeznictví naproti přes ulici. A pokud si ke kolínku chcete udělat něco sladkého, bude se vám hodit toto doporučení:

• Nadbytečné těsto obřež.

To jsem netušil, že i těsto má předkožku…

Vy se smějete, ale některé překlepy mohou vyvolávat docela děsivé představy. Jako následující:

• Prohlídka způsobilosti k řízení morového vozidla

Morové vozidlo, to je jako ze středověku. Ale ani současnost nejedná s lidmi zrovna v rukavičkách, takoví pojišťovací agenti to nemají lehké:

• Ve dnech 3. a 4. září 2010 se uskutečnilo již tradiční sekání pojišťovacích agentů.

To jsou ty roztomilé lidové tradice…

Na závěr se ještě podívejte na to, jak zrádná může být automatická kontrola pravopisu. Někdy nám sama opravuje překlepy, ale opravdu doporučuji si každou takovou automatickou opravu zkontrolovat. Následující věty by asi ve svých textech nikdo nechtěl vidět:

• V kostele St. Sulpice se točil film Šifra mistra Leoparda.
• Studoval Univerzitu Jana Evangelisty Turkyně.

Pokud máte v zásobě ještě výživnější překlepy, neváhejte a pochlubte se.

Nejen v poezii (kterou čte málokdo), ale i v písňových textech (které poslouchá skoro každý) hrají většinou svou roli rýmy. Možná jste už zažili, že jste poslouchali píseň a tak nějak jste měli neurčitý pocit, že ačkoli je zrýmovaná, něco s těmi rýmy není v pořádku. Že tam sice jsou, ale… Pojďme se tedy na „rýmovou teorii“ trochu podívat a zjistit, v čem může být problém.

Rýmový aparát a mluvnické rýmy

Základním pravidlem, které by autoři neměli pominout, je dodržovat určitý rýmový aparát. Tedy nestřídat třeba rýmy sdružené a střídavé, a pokud ano, tedy v určitém pravidelném rytmu. Jestliže se několik prvních veršů rýmuje podle nejjednoduššího schématu AABB a pak najednou přijde třeba rým obkročný (ABBA), působí to rušivě. Po několika rýmových dvojicích se totiž najednou bez varování objevuje verš, který k sobě „partnera“ nemá. Rým pak (v lepším případě) objevujeme až později.

Velmi rozšířeným nešvarem, jímž si mnozí průměrně talentovaní autoři písňových textů zjednodušují práci, je používání mluvnických rýmů. Tedy takových dvojic slov, které sice končí týmiž hláskami, ale jen díky tomu, že jsou ze stejné mluvnické kategorie. Třeba „malovat – nalévat“. Nebo „nachová – Nováková“. Teoreticky se o rýmy jedná, ale skoro každý už při poslechu vnitřně pocítí rozdíl oproti skutečné poezii. S takovými rýmy pak píseň jako poezie ani nepůsobí. Takové rýmy s oblibou využívá například kapela Chinaski – jen se zkuste do jejich písní zaposlouchat.

Kolik písmenek je třeba?

Řada autorů si též myslí, že rým vznikne už při shodě dvou posledních hlásek. Což bohužel většinou není pravda. U takové dvojice „kytička – lopatka“ zkrátka souzvuk neobjevíte. Ale ani opačný extrém není vítán – slavný cimrmanovský absolutní rým „na políčku prala len – měla vlasy jako len“ patří opravdu jen do satiry. Ovšem tady pozor! Neměli bychom mezi nežádoucí absolutní rým řadit i dvojice slov, která zní zcela stejně, ale přesto se o tatáž slova nejedná. Kupříkladu rým sestávající ze slov „neřeš – neřež“. Nebo „o svícen – osvícen“. Takové dvojice, ačkoli by z nich neměl být složen každičký rým v písni, jsou považovány za důstojnou součást poezie.

Ano, tři hlásky jsou pro rým zpravidla minimum. A co maximální počet? Ten není stanoven, ale praxe ukazuje, že jakmile počet shodných hlásek začne být dvouciferný, je to na úkor přirozenosti a významu. Ačkoli těžko nějakou hranici určovat – ono velmi kostrbatý rým můžete vytvořit i s mnohem menším počtem shodných hlásek. Každopádně zatímco rým o devíti shodných hláskách může znít ještě velice dobře („Když stíny k sobě v touze lnou – tma prohlásí se kouzelnou“), nijak zvlášť libozvučný – či „libomyšlenkový“ – nám připadá patrně rekordní verš mezi reálně vydanými českými písněmi: Píseň „Bivoj“ obsahuje rým o 13 (!) hláskách „vatra nectila tě – bratranec ti latě – vysušil“. No, berme to jako zajímavý experiment…

Výzva pro profesionály

Jen málokdo (zvláště lidé, kteří nikdy nezkusili v rýmech psát) si uvědomuje, že čím dále jsou od sebe verše, které rýmujeme, tím náročnější je poezii psát. Skutečně je to tak, že rým sdružený (AABB CCDD) je neporovnatelně snazší než rým postupný (ABCD ABCD). Proč tomu tak je? Je totiž relativně snadné vymýšlet verš, jestliže jej napojujete na verš předchozí jak myšlenkově, tak i co do rýmu. Mnohem těžší je naopak psát verš, který myšlenkově naváže na verš (verše) předchozí, ale slovo na konci musí jazykově souviset s veršem o čtyři a více řádků výše. Navíc platí, že čím kratší verše jsou, tím těžší je rým utvořit. Jestliže totiž máte v každém verši například jen pět šest slabik, máte nesmírně malý manipulační prostor. Do těchto několika slabik se musí vejít nejen pokračování myšlenky, ale zároveň shodné hlásky na konci. Jako dílo věru umělecké se pak ve světle těchto dvou hledisek jeví refrén písně „Marat ve vaně“, kde se objevuje brutální schéma ABCDEF ABCDEF, a navíc mají jednotlivé verše průměrně pouhopouhých pět slabik.

A poslední postřeh: Co takhle trojice slov místo dvojice? Jinými slovy, lze použít i trojverší, které by se rýmovalo? Bezpochyby lze, ale je to již skutečné mistrovství. Udržet logický a přirozený sled myšlenek bez násilného ohýbání jazyka a s plynulou návazností, a přitom zakončovat tři různé verše shodnými hláskami, to není práce pro amatéra. Jestliže navíc takové verše nenásledují po sobě, obtížnost se násobí. Pokud se do toho pustíte, opět se snažte udržet schéma jednotné. Má-li tedy například první sloka aparát AAABCCBB, tedy dvě trojice a jednu dvojici, bude lépe toto schéma udržet i ve slokách dalších. Jako vzor doporučuji v tomto ohledu asi nepřekonatelnou píseň Lilie, obsahující tři sloky po 13 verších. Každá sloka má majestátní aparát ABC ABC DEDEDE C. Tak tedy verše C, D a E se spolu rýmují třikrát, verše A a B dvakrát. Mistrovská práce.

A pak k tomu máte ještě napsat hudbu! Myslím, že se budu držet korektur…

Knížka „Pište správně česky – poradna šílených korektorů“ je na trhu už tři čtvrtě roku. Nyní nastal slavný čas dotisku. Odhalené chyby a chybky, které se objevily v prvním vydání, by již měly být odstraněny, takže věříme, že počet rušivých prvků klesl na minimum.

V anotaci na webu Zoner Pressu je dokonce optimisticky napsáno, že se jedná o „první dotisk“. Netroufáme si odhadovat, zda bude i nějaký další, ale každopádně nás zájem o náš spisek upřímně těší.

Zároveň bych rád touto cestou poděkoval všem, kdo si „Poradnu šílených korektorů“ nejenom přečetli, ale dokonce věnovali čas sepsání (vesměs pozitivních) recenzí. Obávám se, že na někoho určitě zapomenu, ale každopádně bych si dovolil zmínit alespoň Martina Malého za jeho článek „Šílení korektoři učí češtinu přístupnou formou“. Děkujeme také Jiřímu Sekerovi za recenzi na serveru Design Portal, Petru Chlebkovi alias Chytráku Timovi za totéž a všem ostatním, kterým knižní „Šílený korektor“ stál za zmínku.

Kompletní errata

Jak už jsme několikrát se zarděním přiznali, v knížce se objevily některé chyby, jež povětšinou padají na naši hlavu. Před dotiskem jsme vydavatelství poslali jejich seznam, který zčásti vycházel i z vašich postřehů. Všem pozorným čtenářům mnohokráte děkujeme.

Opravené stránky jsme už žel neměli možnost zhlédnout, ale důvěřujeme grafikovi, korektorovi nebo jakékoli jiné osobě, která toto cizelování dostala na starost, že svou práci odvedli dobře.

Pokud chcete – a zejména pokud jste majiteli exempláře z prvního „lisu“ –, můžete si ve formátu PDF stáhnout kompletní přehled oprav v té podobě, v jaké jsme ho poslali do Zoner Pressu.

Závěrem ještě jednou děkujeme všem čtenářům i recenzentům za jejich přízeň a užitečné postřehy.