Co mi vadí na knižním pirátství

„Vážené nakladatelství, ráda bych se zeptala, kdy už bude Vaše nová kniha konečně ke stažení na Uložto.cz. Děkuji, XY“

Možná i vy jste zaregistrovali zprávu o šokujícím e-mailu zhruba tohoto znění, který dostali v jednom nakladatelství. Tak trochu demonstruje, jak daleko už se nelegální sdílení duševního vlastnictví dostalo – objevují se jedinci, kteří jaksi předpokládají, že umění je zdarma. Zároveň sílí hlasy, které knižní (a také hudební, filmové) pirátství obhajují. Jaké vlastně mají tito lidé argumenty? Dovolte mi některé z nich uvést a zároveň vysvětlit, proč mi coby paličatému odpůrci pirátství jejich obhajoba nevoní. Zároveň doufám, že má úvaha se těch z vás, kdo snad za knihy neplatíte, nijak nedotkne.

„Vždyť se to smí!“

Lidé, kteří si knihy stahují z nelegálních zdrojů, se paradoxně často ohánějí zákonem: Stáhnout si knihu z neautorizovaného zdroje není zločin, ba ani přestupek. To je pravda. Nezákonné je pouze takovou kopii e-knihy na internet umístit. Na druhou stranu každý, kdo si knihu stáhne, vědomě zločin podporuje. Pro mě je to podobné jako nakupovat elektroniku v obchodě, o němž na sto procent vím, že veškeré zboží bere od zlodějů. Já bych na to tedy neměl žaludek.

„Je to vina nakladatelství“

Věřte nebo ne, jedním z nejčastějších argumentů je také to, že e-knihy jsou předražené. Nakladatelství si prý za úspěch pirátství mohou sama, protože nabízí elektronické knihy za přemrštěné ceny – klidně jen o pár korun nižší než u tištěné verze. Inu, tohle je sice pochopitelný omyl, ale stále omyl. Jako člověk, který při své práci dosti „přičichl“ k tomu, co se děje v nakladatelské dílně, vím, že většinu nákladů knihy netvoří papír, tiskařská čerň a doprava, ale zakoupení práv (příp. honorář autora), překlad, korektura, editace, sazba… V tom všem jsou desítky až stovky tisíc korun a spousty člověkohodin. U e-knihy tedy ve skutečnosti neodpadá nijak obrovská porce nákladů. Očekávat, že tištěný titul za 350 Kč si stáhnu do čtečky za 59 Kč, to svědčí jednoduše o nedostatku informací.

Navíc i kdyby opravdu byla cena e-knih přemrštěná: Opravdu tím lze ospravedlnit vědomou podporu nelegální činnosti? Když soukromě usoudím, že auta jsou zkrátka příliš drahá, dává mi to morální právo nějaké ukrást, nebo aspoň nechat souseda, aby schoval ukradené auto ke mně do garáže? Přemrštěná cena možná ovlivní prodeje a svědčí o nesprávné cenové politice nakladatelství, to jistě, ale na etičnost knižního pirátství nemůže mít z podstaty věci žádný vliv.

„Dělá jim to reklamu“

Najdou se i výtečníci, kteří přikvačí s příběhem, jak si stáhli nelegální kopii a ta je tak zaujala, že koupili tři výtisky pro příbuzenstvo. Takže pirátství vlastně zvedlo tržbu! Tedy opravdu se to asi občas stává, ale věřte, že těch pár stovek, které takto nakladatelství „vydělá“, ani zdaleka nevyváží finanční ztráty, které mu celkově pirátství přivodí.

„Nemám jinou možnost“

Někteří čtenáři si stěžují, že z praktických důvodů chtějí číst výhradně knihy v elektronické podobě, jenomže jejich vytoužený titul se oficiálně nabízí jen v tištěné podobě. A tak jim „nezbývá“ nic jiného, že si knihu stáhnout z nelegálního zdroje. Tenhle argument jako vášnivý čtenář chápu ze všech uvedených asi nejvíc. Ale mám pro takového člověka aspoň poloviční řešení: Když už tedy musí mít nelegální kopii ve čtečce nebo v počítači, tak ať si aspoň koupí tištěnou verzi a třeba si s ní podloží stůl.

Co mi doopravdy vadí

Víte, vlastně mě ani tak strašně netrápí knižní pirátství jako takové; znám mnohem děsivější globální problémy. Co mě skutečně uráží, je ten postoj, k němuž se spousta lidí otevřeně hlásí: Za knihy – a vlastně ani jiné umění, jako je hudba nebo film – by se vůbec platit nemělo. Je skoro nemorální za něj peníze požadovat. Umění je pro všechny a má být zdarma!

Takový přístup vlastně ponižuje literaturu na něco bezcenného, co nestojí ani za těch pár korun investice. Z mého hlediska to až hanobí a zneuctívá jak svět umění, tak i samotné umělce: „Ukaž, umělče, co pro mě máš, a jestli se mi to nebude až tak líbit, hodím to do koše. A co, stejně jsem si to jen tak stáhnul…“ Není divu, že pirátské kopie se zpravidla nejvíce šíří u brakové literatury – knihy pro dospívající, erotika, laciné detektivky. Od čtenářů, kteří vyhledávají takový druh knih, asi opravdu nelze čekat, že budou investovat do něčeho tak „hloupého“, jak jsou knížky.

Jenomže také nikdy nezažijí ten pocit, kdy se konečně dočkáte nového vydání klasiky, kterou si už dlouho chcete přečíst, a tak zajdete do nejbližšího knihkupectví a dáte za tu knihu čtyři sta svých těžce vydělaných korun. Už jen tím získává ten kousek lidského umění, jejž si nesete domů, na hodnotě. A když se pak sdostatek pokocháte obalem, pomalu knihu otevřete a nasajete vůni čerstvě potištěného papíru…

Já si zkrátka takhle vychutnám své oblíbené dílo způsobem, jejž by mi nelegální kopie dát nemohla.