E-mail, nebo email? To je, oč tu běží…
Uznávám bez mučení, že nadhozená otázka se proslulému „být, či nebýt“ svou důležitostí nemůže rovnat ani vzdáleně. Protože ale slovo e-mail (či email) je jedním z nejpoužívanějších termínů dneška, myslím si, že stojí za to, zamyslet se i nad formou jeho psaní.
Oblast informačních technologií patří mezi obory, které se rozvíjejí tak rychle, že jazykové příručky tak říkajíc „nestíhají kodifikovat“. Má to své výhody. Patří k nim to, že člověk má při psaní do značné míry volnou ruku a není neustále pronásledován tlupou jazykových pouček.
Rozhodně nemám v úmyslu na tom cokoli měnit. Obě varianty, tj. e-mail i email, spolu vcelku spokojeně vycházejí a dle počtu výskytů můžeme říct, že se těší i srovnatelné popularitě.
Tento příspěvek tedy není stanovením dogmatu. Chtěl bych v něm ale vysvětlit, proč já osobně dávám přednost „spojovníkové verzi“ (e-mail), a budu rád, když v diskuzi připojíte svůj pohled na věc.
Proč mám radši e-maily
V zásadě pro to mám tři důvody, které následně blíž rozvedu:
- 1. Vyjádření slovníků
- 2. Otázka výslovnosti
- 3. Terminologická jednotnost
1. Vyjádření slovníků
Přestože, jak už jsem se zmínil, slovníky v oblasti IT poněkud „nestíhají“, e-maily už některé z nich zaznamenaly.
Akademický slovník cizích slov uvádí jako jedinou variantu e-mail. U výrazu email uvádí tři definice, z nichž ale žádná se oblasti elektronické komunikace příliš neblíží.
Podobně je na tom i Slovník neologismů, který rovněž uvádí jako jedinou variantu e-mail.
2. Otázka výslovnosti
Pokud je mi známo, jak v angličtině, tak v češtině platí
následující: Spojovník indikuje, že písmeno před spojovníkem se
čte jako samostatná slabika (odborník by mě za toto vysvětlení
asi lynčoval, ale věřím, že mi rozumíte). 
Několik příkladů:
- T-mobile [tý mobajl], bez spojovníku by to byl asi „tmobajl“
- T-bone [tý boun]
- U-rampa [ú rampa, bez spojovníku by to byla „urampa“]
Výslovnost [í mejl] naznačuje, že spojovník v tomto případě má své místo. Pokud by tam nebyl, výslovnost by zřejmě zněla krátce, tj. „imejl“.
Samozřejmě, je tu i určitý „výslovnostní úzus“, takže asi jen naprostý laik by četl email (ve smyslu elektronické pošty) jako „imejl“, nebo dokonce „emajl“. Přesto bych ale výslovnost považoval za další důvod pro používání podoby e-mail.
3. Terminologická jednotnost
Kromě termínu e-mail se s rozvojem internetu rozšířily i další, podobná slova, jako je např. e-banking, e-shop, e-podpis, e-adresa apod. Zvlášť u výrazů odvozených z českých slov (e-adresa, e-podpis) je patrný výrazný příklon ke „spojovníkové verzi“.
Protože mi přijde užitečné psát všechna tato slova jednotně, dávám i u označení elektronické pošty přednost e-mailu před emailem.
A jak to vidíte vy? Budu se těšit na vaše názory.