Evropě to osladíme. Hurá!
Informační kampaň o českém předsednictví v EU, korunovaná sloganem „Evropě to osladíme“, splnila minimálně jeden ze svých cílů. Vzbudila ohlas. Otázkou je, zda lze dosažení tohoto cíle hodnotit pozitivně.
Poznámka na úvod: Autor tohoto příspěvku není ani politolog, ani marketingový či mediální expert a vyjadřuje pouze své subjektivní dojmy jako (zřejmě) člen cílové skupiny.
Počáteční záměr byl jasný. Většina Čechů nemá o našem předsednictví v EU dostatek informací (a moje domněnka zní, že většině Čechů je celá záležitost přinejmenším lhostejná).
Zpracujme tedy kampaň, ve které ukážeme, jak už jsme Evropě prospěli a jakým přínosem pro ni můžeme být dnes, a udělejme to formou vtipnou, která lidi zaujme („To se pobavíte, lidové vrstvy“) a vzbudí v nich chuť získat další informace.
Na tomto základě vznikla kampaň, jejímiž nejvýraznějšími prvky jsou televizní spot z dílny režisérky Alice Nellis a značně kontroverzní slogan „Evropě to osladíme“.
O televizním spotu
Samotný spot bych rozhodně nehodnotil nikterak negativně. Známé osobnosti české vědy, kultury a sportu si po svém hrají s kostkami cukru, českým vynálezem. Proč ne?
Spot má naštěstí vyšší úroveň než komentář Alexandra Vondry, který se k nápadu s kostkou cukru hrdě hlásí. „Někteří skeptici říkají, že se tam rozpustíme jako kostka cukru v čaji. My přece nejsme kostkou cukru, ale my jsme ji vynalezli. A i kdybychom byli tou kostkou cukru, naší ambicí by mělo být trochu ten čaj osladit,“ poznamenává duchaplně podle ČTK. (Ufff…)
O sloganu
Daleko horší je to s tím diskutovaným sloganem. Premiér Topolánek poznamenává, že provokativnost sloganu je záměrná, ale zároveň odmítá jeho negativní výklad.
Jenže…
V české idiomatice spojení „někomu to osladit“ negativní význam rozhodně MÁ. Naopak nechápu, jak by v tom kdokoli mohl hledat jakýkoli skrytý, pozitivní výklad. Hrát si se slovy je skvělá věc (navíc u kostky cukru se něco podobného vysloveně nabízelo), ale v tomto případě by byla na místě aspoň špetka soudnosti.
A i když nechci zabíhat do politické roviny, v situaci, kdy máme v EU pověst výrazných „euroskeptiků“, je zmíněný slogan vyslovený… nepěkná věc.
Ze snahy o lehký humor se stala, s odpuštěním, těžká trapárna.
V závěru bych si dovolil odcitovat krátký úryvek z knihy Jak psát reklamní text od Zdeňka Křížka a Ivana Crhy (2. vydání, str. 177). Nevztahuje se jen k případu oslazené Evropy, má poměrně širokou platnost.
Nedělejte legraci za každou cenu. Nenuťte se do vtipkování, když vám to zrovna nejde. Násilný, křečovitý, hloupý či vulgární vtip je trapný a nadělá víc škody než užitku. Buďte proto opatrní a važte na lékárnických vážkách.