Skok na: navigace, obsah




Nacházíte se zde: Úvod » O češtině » Zápisník šíleného korektora » HISTORIE ANGLIČTINY – 1. díl: podivná slovní zásoba




HISTORIE ANGLIČTINY – 1. díl: podivná slovní zásoba

Poté, co jsme se v nedávném seriálu podívali na zoubek historii češtiny, uzrál čas, abychom se dozvěděli něco také o světovém jazyce č. 1 – angličtině. Je to řeč, která bezesporu dominuje současnému globalizovanému světu, a aspoň základní znalost angličtiny se dnes stává skoro nutností. Snad vás proto bude bavit spolu s námi poodhalit některá její tajemství.

Když mezi sebou začnete porovnávat jednotlivé germánské jazyky (němčinu, švédštinu, holandštinu, dánštinu…), logicky zjistíte, že jsou si navzájem dost podobné. Sdílejí velkou část slovní zásoby, byť jsou slovíčka v každém z jazyků už trochu pozměněná. Germánské jazyky také samozřejmě podobně zní.

Jenže když se pak podíváte na angličtinu, což je také germánský jazyk, na první pohled vidíte, že se svým příbuzným řečem skoro vůbec nepodobá. Spoustu a spoustu anglických slov byste v jiných germánských jazycích hledali marně. Čímže to?

Letmý pohled do historie

Abychom příčinu tohoto jevu odhalili, musíme se vrátit bratru tisíc let nazpět do historie. Říkají vám něco pojmy „bitva u Hastingsu“ a „Vilém Dobyvatel“? Pokud ano, tak víte, že v roce 1066 byla britská vojska na hlavu poražena nájezdníky z kontinentu – Normany v čele právě s Vilémem. Normané se po vítězné bitvě na Britských ostrovech pohodlně usadili a původní obyvatelstvo si porobili.

Z hlediska jazykového vývoje je důležitý fakt, že Normané byli sice také Germáni (stejně jako Britové), ale během svého života v Normandii se „porománštili“ neboli přijali za svůj jazyk francouzštinu (francouzština patří mezi tzv. románské jazyky).

Noví vládci Anglie tedy mluvili francouzsky, resp. dialektem francouzštiny, kterému dnes říkáme normanština nebo anglonormanština. A bylo jasné, že s příchodem nových pánů s vlastním jazykem bude angličtina podrobena zatěžkávací zkoušce.

Zpočátku však do angličtiny slovíčka z francouzštiny příliš nepronikala. Není se co divit – Normané nebyli mezi původními obyvateli logicky příliš v oblibě a zůstávali oddělenou vrstvou populace.

Uplynulo však jedno dvě staletí, a noví i původní obyvatelé se začali postupně sžívat. Jazyk Normanů (ona varieta francouzštiny) se postupně stal pro původní obyvatele přijatelnějším, a protože ho používala vládnoucí, vzdělaná vrstva, byl dokonce přitažlivý! Značil přece vzdělanost a příslušnost k vyšší vrstvě… Angličtí mluvčí proto začali zcela vědomě a dobrovolně přijímat z tohoto jazyka spoustu slov a v některých případech i rysů skladby a tvarosloví.

Tento vývoj později ještě posílila stoletá válka mezi Anglií a Francií. Obě etnika na Britských ostrovech měla po několik generací společného nepřítele, což posílilo vědomí společné národní identity a přispělo k tomu, že obě složky obyvatelstva skutečně splynuly v jeden celek. Normané ztratili své državy na kontinentu a pouto s francouzskou „vlastí“ se přetrhlo.

Vládnoucí vrstva nakonec přijala angličtinu jako svůj mateřský jazyk. Prvním králem po normanském záboru, který měl angličtinu jako mateřštinu, byl Jindřich IV., který začal vládnout roku 1399. Mezitím už ale stihl francouzský vliv zanechat na angličtině nesmazatelné stopy.

Vliv na slovní zásobu

Z dochovaných literárních památek té doby vyplývá, že zejména v období let 1250 až 1400 pronikala románská slovíčka – tj. slova z normanštiny i centrální francouzštiny – do angličtiny v ohromném množství. Když k tomu připočteme i další vlivy, které francouzština na angličtinu měla (zmíníme se o nich v seriálu později), dopadlo to tak, že na konci tohoto období byla angličtina skoro k nepoznání.

Schválně si zkuste tipnout, kolik z dnešních výrazů v anglické slovní zásobě má vlastně francouzský původ. Desetina? Pětina? Kdepak – odhaduje se, že až POLOVINA (!) dnešních anglických slovíček je francouzského původu! Není se pak co divit, že angličtina se od ostatních germánských jazyků podstatně odlišuje.

Samozřejmě když píšeme polovina, nechápejte to tak, že v jakémkoli anglicky psaném textu bude v průměru půlka slov románského původu. Germánská slovíčka (Saxon words) jsou totiž většinou frekventovanější neboli vyskytují se obecně častěji. Ale kdybyste si vzali anglický slovník a brali jedno slovíčko po druhém, bude germánská a románská složka (čistě na počet) zhruba v rovnováze.

Teď by vás možná zajímalo, například která anglická slůvka mají onen francouzský původ. Inu, protože normanští dobyvatelé okamžitě obsadili veškeré vládní, armádní a církevní posty a také se stali bohatou vrstvou obyvatelstva, nepřekvapí, že právě v těchto oblastech dnes románská složka v anglické slovní zásobě dominuje.

Od původu francouzská jsou tak typicky mnohá slovíčka z terminologie státní správy (např. government, state, royal, people, nation), vojenství (battle, victory, war, peace, soldier…) a náboženství (religion, angel, service atd.).

Nesmírně výmluvně vypovídá o majetkovém postavení Britů a Normanů po normanském záboru rozdělení slovíček v oblasti kuchyně: Zatímco označení hospodářských zvířat zůstala germánská, protože Britové tato zvířata chovali (swine, bull, calf, sheep), masa získaná z těchto zvířat mají pojmenování původu francouzského, protože vlastně jen Normané je jedli (pork, beef, veal, mutton).

Odlišné jazykové vrstvy

To vše mělo zajímavý důsledek, pociťovaný v angličtině dodnes: Slova francouzského původu totiž (až na výjimky) tvoří v rámci anglického jazyka v podstatě zřetelně odlišenou vrstvu, slohově vyšší a také trochu odosobněnější. Příčinou je to, že tato slova od začátku přejímala hlavně vzdělaná složka původního obyvatelstva, která se v normanštině zhlédla.

Samozřejmě některá původem francouzská slova jsou dnes pociťována jako zcela obyčejná, namátkou second, table, very, use apod. Jako celek ale tato složka anglické slovní zásoby (spolu se slovy přejatými z latiny a řečtiny) tvoří jakousi intelektuální jazykovou vrstvu, slohově nadnesenou a trochu „exkluzivní“. Typickými zástupci této vrstvy jsou tzv. „long words“ jako influence, beautiful, adventure (z francouzštiny), description, hostility (z latiny) apod. Pokud někdo do své řeči nebo textu zahrnuje velké množství těchto slov, výsledek je tak trochu neosobní a chybí mu vřelost a emoce.

Naopak slova původně germánská, tedy ponechaná ze staré angličtiny nebo přejatá ze staré severštiny, zpravidla označují běžné pojmy dokonale známé všem mluvčím, včetně obyčejných a nevzdělaných. Tato vrstva angličtiny nabízí přirozená slovíčka často se značným citovým zabarvením.

Ostatně posuďte sami – níže uvádíme několik dvojic slov. V levém sloupci je výraz germánský, vpravo výpůjčka z francouzštiny.

  • begin – commence
  • happiness – felicity
  • motherly – maternal
  • warn – admonish

Pokud umíte anglicky opravdu dobře, takže tyto jemné rozdíly dokážete zachytit, určitě nám potvrdíte, že slova v levém sloupci nesou mnohem větší emocionální náboj, zatímco výrazy v pravém sloupci jsou spíše formální.

Závěr

Když k té ohromné spoustě slov přejatých z normanštiny a centrální francouzštiny připočtete velké množství výpůjček z latiny a řečtiny, je jasné, proč je anglické lexikon mezi germánskými jazyky natolik neobvyklé. Na další neobyčejné rysy angličtiny se podíváme v dalších dílech.

Další díly


Komentáře k tomuto článku jsou uzamčeny.


Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře.


Podrubriky

RSS Zápisníku šíleného korektora

Novinky


Objednávka korektury

Objednávka vám zabere jen pár minut.


Kontakt

Alena Žitníková
Jiskrova 517/4
147 00 Praha 4

azitnikova@proofreading.cz


© 2006–2013 Petr Behún. Všechna práva vyhrazena. Web běží na systému WordPress.
Mapa webu, O webu, Kontakt