Tohle maličké rýpnutí si nedokážu odpustit. Ach jo, něco s tím nedostatkem sebekontroly budu muset dělat…
Jsem korektor. To samo o sobě naznačuje jistou deformaci, která spočívá například v tom, že při cestě MHD (když zrovna nedělám něco užitečnějšího) si na vylepených reklamách všímám spíš jejich jazykové a typografické úrovně než vlastního sdělení. Přesto jsem zjistil, že jsem pořád ještě slabý odvar oproti jiným, mnohem zodpovědnějším jazykovým puristům.
Proč o tom píšu. Jako fotbalový fanda jsem před chvilkou zabrousil na rozhovor s Radkem Bejblem a nad jedním z dotazů jsem se nemohl nepozastavit. Cituji doslova:
Dobry den pane Bejble. Chtel bych Vas poprosit, zda by jste se mohl pri komentovani pokusit alespon trochu mluvit spisovne. Vazne se to neda poslouchat. Dekuji.
Radek kupodivu zareagoval vstřícně a smířlivě, bez invektiv a vulgarismů, což jsem musel ocenit.
Ale přesto mi přijde zvláštní, že člověk, který se tak halasně domáhá spisovnosti v mluveném projevu, nedokáže stvořit čtyři primitivní psané věty bez hrubek (o absenci diakritiky ani nemluvím).
Nemám v úmyslu se strefovat do onoho konkrétního tazatele. Přijde mi ale (a jako korektor bych si za to možná měl vrazit pár facek), že samozvaní strážci češtiny páchají často víc škody než užitku a jako vedlejší efekt ze sebe dělají šašky…
Dnes se dá považovat za úspěch, že nenapsal: „Dobry den pane Bejbl“ :-)
Za mnohem větší nešvar považuji mizernou úroveň češtiny u některých novinářů nebo redaktorů. Není snad nic horšího, než jazyková zvěrstva u člověka, který je za to placen. A přitom podle mě nejde o věc nijak ojedinělou a velký podíl na tom má „bezbariérový“ internet, kdy se ke klávesnici často dostanou lidé, kteří by ani neměli.
No a jsme zase u toho nezdravého pocitu méněcennosti, který Češi mívají z hovorové češtiny. Je to jejich rodný jazyk, ale stydí za něj a za hodnotnou považují jen spisovnou variantu. Jenže tu zas neumí používat pořádně, protože je to pro ně jazyk cizí, který se naučili (nedokonale) až ve škole.
Za to všechno vděčíme obrozencům, kteří za vzor spisovné češtiny přijali jazyk Kralické Bible – jenže ten byl v době Obrození už zastaralý a „mimo mísu“, co se tehdejší mluvené češtiny týče. Kdyby se tehdy rozhodli jinak, mohli jsme dneska mít češtinu jen jednu místo dvou.
[3] To jako že bychom dnes mluvili stejnou češtinou jako obrozenci?
Mám takový dotaz… nepíše se náhodou „byste“ a ne „by jste“?
Petr: Asi jste se neobtěžoval s přečtení článku, že?
Jan Koper: Tu větu, kterou jste napsal výše se píše: „s přečtením.“
A Vy očividně neumíte zformulovat správně větu, že?