<texy>A Vy očividně neumíte zformulovat správně větu, že?

<texy>Jan Koper: Tu větu, kterou jste napsal výše se píše: “s přečtením.”

<texy>Petr: Asi jste se neobtěžoval s přečtení článku, že?

<texy>Mám takový dotaz… nepíše se náhodou “byste” a ne “by jste”?

<texy>[3] To jako že bychom dnes mluvili stejnou češtinou jako obrozenci?

<texy>No a jsme zase u toho nezdravého pocitu méněcennosti, který Češi mívají z hovorové češtiny. Je to jejich rodný jazyk, ale stydí za něj a za hodnotnou považují jen spisovnou variantu. Jenže tu zas neumí používat pořádně, protože je to pro ně jazyk cizí, který se naučili (nedokonale) až ve škole.

Za to všechno vděčíme obrozencům, kteří za vzor spisovné češtiny přijali jazyk Kralické Bible - jenže ten byl v době Obrození už zastaralý a “mimo mísu”, co se tehdejší mluvené češtiny týče. Kdyby se tehdy rozhodli jinak, mohli jsme dneska mít češtinu jen jednu místo dvou.

<texy>Za mnohem větší nešvar považuji mizernou úroveň češtiny u některých novinářů nebo redaktorů. Není snad nic horšího, než jazyková zvěrstva u člověka, který je za to placen. A přitom podle mě nejde o věc nijak ojedinělou a velký podíl na tom má “bezbariérový” internet, kdy se ke klávesnici často dostanou lidé, kteří by ani neměli.

<texy>Dnes se dá považovat za úspěch, že nenapsal: “Dobry den pane Bejbl”