<texy>[…] Tento „moderní“ přístup je mi blízký, snad s jedinou výhradou – a tou je (jak už jsem ostatně dříve naznačoval) typografie. Vytvářet v této oblasti dvojí pravidla (bez bližší specifikace, v jakých oblastech je ta či ona podoba vhodnější, a to na základě odborně poněkud pochybné normy) mi nepřijde šťastné. Ale to už jsem psal a navíc to se samotnou češtinou zas tolik nesouvisí. […]

<texy>[…] Nechci dělat z korektury nějaké vysoké umění. Marek Prokop tady v Zápisníku jednou označil s trochou nadsázky (aspoň doufám, že to bylo s trochou nadsázky, Marku:-) korektory za cvičené opice. Něco na tom je. Bohužel ta cvičená opice se toho musí naučit poměrně dost. […]

<texy>Díky za kompliment, Marku:-) Osobně si myslím, že případů, kdy i typografie ovlivňuje význam a srozumitelnost textu, je přibližně stejně jako případů, kdy tak činí pravopis. Nebouřím se proti tomu, aby byla pravidla volnější, ale nepřijde mi šťastné v nich dělat zmatek, a to na základě norem, jejichž funkcí je něco trochu jiného než býti typografickým manuálem.

<texy>Nevím, jestli je úplně šťastně, když se míchá pravopis a typografie, neboť každá z těchto disciplín má jiný účel. Pravopis by měl sloužit srozumitelnosti psaného textu, kdežto typografie se orientuje na čitelnost a estetickou stránku.

Z tohoto pohledu budou asi pravopisná pravidla vždy přísnější, protože i drobné rozdíly v zápisu mohou způsobit velké rozdíly významu. Typografická pravidla budou naopak volnější, aby typografovi umožnila kreativnější řešení.

Ostatně, typograf je umělecký řemeslník, kdežto korektor je jen cvičená opice

<texy>Není problém cokoli psát tak, jak to stanovují pravidla. Pokud ale existuje pravidel hned několik, přičemž si vzájemně nejen neodpovídají, ale mnohdy se zcela negují, je to důvod, proč nemůžou mít žádnou úctu (-;
06.08.2007 a 6. 8. 2007 si pořád ještě nijak neodporuje, je to jen rozšíření možností zápisu. Ale např. takové (ne)mezerování pomlček už je zvěrstvo, páč podle jednoho je správně to, a podle druhého to úplně opačné řešení. Už proto mi je sympatické, jak s pomlčkami nakládají některé noviny: nepoužívají je, všude jsou spojovníky (-; Mezerování se prakticky díky úžasným rozporům nedá vůbec opravovat, v podstatě jen sjednocovat…

<texy>Martin: Ovšemže 10.50 je za deset minut jedenáct. Pokud byste chtěl zapsat “deset a půl”, musel byste použít desetinnou čárku, nikoli tečku (tedy např. 10,5). Neznám ale nikoho, kdo by chtěl tímto způsobem udávat čas:-)

<texy>Opravdu je správná forma času s tečkou (10.00) a ne s dvojtečkou (10:00)? Psaní času s tečkou mi přijde velmi nevhodné. Kolik hodin je v 10.50? Je to za deset minut jedenáct nebo půl jedenácté? Při použití dvojtečky by snad nemělo docházet k omylu.

<texy>Dobrý den, Michale, především moc děkuji za pochvalu webu. Souhlasím s Vámi, že celá záležitost kolem spojovníků a pomlček je poměrně složitá.

Jenom ten počet variant lze ve skutečnosti trochu redukovat - dlouhá větná pomlčka (mdash) se v českých textech příliš nepoužívá, její funkci zastává ndash. Spojovník s mezerami se nepoužívá, takže nám zbývají vlastně jenom tři varianty. I tak je to ale až až:-)

Nemyslím si, že by každý uživatel češtiny musel všechna ta pravidla podrobně znát (od čeho by pak byli korektoři:-)), ale v každém případě všechny zmiňované varianty mají svou funkci a bylo by dobře, kdyby zůstala co nejjasněji vymezena…

<texy>Podle mého je to s těmi pomlčkami až moc složité. Problém je v tom, že existuje příliš mnoho možností: pomlček jsou (minimálně) tři druhy a psát se můžou s mezerami nebo bez, to máme znásobeno celkem šest možností. Přitom obyčejný pisatel mezi nimi nerozlišuje, ve školách se to nevyučuje a na klávesnici je pomlčka taky jen jedna.

Když k tomu přidáme ještě automatické polointeligentní opravy textových editorů (občas navíc zanesené typografickými konvencemi z cizích jazyků, hlavně z angličtiny), nelze se divit, že v tom lidi - včetně mě osobně - mají zmatek.

(Mimochodem, vaše stránky jsem právě objevil, jsou úplně úžasné a určitě se sem budu často vracet.)