Skok na: navigace, obsah




Nacházíte se zde: Úvod » O češtině » Zápisník šíleného korektora » PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 2. díl: kde se vzalo F



PERLIČKY Z HISTORIE ČEŠTINY – 2. díl: kde se vzalo F

Poupravíme-li známý citát Johna Donna, můžeme říct, že „žádný jazyk není ostrov sám pro sebe“. Vždycky na něj působí, ovlivňují ho a pozměňují jazyky okolní. Jazyky si mezi sebou vyměňují slova a někdy se v jednom objeví i celá vazba vzniklá pod působením druhého.

Jak je to s cizími hláskami

Zároveň ale ve světě jazyků panuje pozoruhodná zákonitost: Jazyky od sebe nikdy nepřejímají hlásky, či přesněji fonémy. Nikdy se nestane, že by mluvčí určitého jazyka přijali a začali používat cizorodou hlásku. Pokud přejímají z cizího jazyka slovo obsahující foném, který ve svém jazyce nemají, vždycky ho nahradí nějakou svojí hláskou, která je mu zvukově blízká.

Všimněte si příkladu: Na českém území se vlivem historického vývoje začala používat celá řada německých příjmení. Jedním z nich je dnes velmi rozšířené příjmení Müller. Většina z vás určitě ví, že hláska Ü se v němčině vyslovuje temně, jako zaokrouhlená samohláska.

Takový foném neboli zvuk se ale v češtině nevyskytuje. A jak naši předkové tuto situaci vyřešili? Samozřejmě se nezačali učit formulovat nějaký pro ně cizorodý foném. K tomu nikdy žádný národ nedonutíte. Prostě nahradili Ü nejbližším českým zvukem – vyslovujeme Miler.

Otázkou tedy je, jak mohla do češtiny v nezměněné podobě proniknout slova jako „fyzika“, „fontána“ nebo „forma“, když obsahují pro češtinu neznámou hlásku F.

Spodoba znělosti

Odpověď je více než pozoruhodná. V minulosti jsme totiž opravdu všechna přejatá slova obsahující F upravovali tak, že jsme F nahradili jiným fonémem. Například německé „Fassant“ jsme přejali v podobě „bažant“. Stejně tak namísto „lucifer“ říkali naši předkové ve středověku „luciper“ a z latinského „biscofa“ udělali „biskupa“.

Co způsobilo změnu? Jak to, že jsme postupně začali přebírat slova s F v původní podobě? Odpověď paradoxně spočívá v používání hlásky jiné, jmenovitě V. Tato hláska se totiž v minulosti vyslovovala jako obouretná, nikoli retozubná jako dnes. Pokud vám tyhle termíny z lingvistiky nejsou úplně známé, vyzkoušejte si to: Když vyslovíte V tak, jak jsme zvyklí, všimněte si, že při tom přiložíte horní zuby ke spodnímu rtu. Proto jde o výslovnost retozubnou. Když ale místo zubů a spodního rtu použijete horní a spodní ret (jako anglické W ve slově wind, write apod.), jde o V obouretné neboli bilabiální.

Všude tam, kde dnes vyslovujeme naše retozubné V, jsme dřív vyslovovali V obouretně (dodnes tak činí například Poláci). Pro zajímavost: tato výslovnost dodnes přežila u některých slov ve východočeském nářečí. V něm se dodnes vyslovuje třeba „kreu“ nebo „prauda“.

Když jsme před pár staletími přešli na výslovnost retozubnou, mělo to zajímavý vedlejší dopad: V některých slovech se totiž místo V začal vyslovovat foném F. Však si zkuste říct třeba „dav“, „včela“ nebo „název“. Že je vyslovujete „daf“, „fčela“ a „názef“, viďte?

Tomuto jevu se odborně říká spodoba znělosti. Díky ní do češtiny pronikl foném F – jako změněná výslovnost V v některých slovech. Jakmile se to stalo, foném F se stal Čechům známým, stal se přirozenou součástí jejich fonetiky.

Od té doby už nebylo třeba si cizí slova s F jakkoli upravovat, protože jsme F znali. Možná ne jako písmeno, ale jako zvuk ano. Cesta k tomu, abychom cizí slova s F přijímali v nepřizpůsobené podobě, byla otevřená.

Další díly


Vložit komentář

Autor: (povinné)
E-mail: (povinné)
Web:
Text:


Komentáře

RSS komentářů k tomuto příspěvku.

Je to zajímavé čtení. Ale vyvstávají mi otázky. Z čeho je patrné, že jakási staroslovanština neměla f? A kdy se tak stalo? Vždyť ve středověkých textech se f normálně vyskytuje: úfat, ofěra, koféř. I krásné české fuj nebude zrovna přejaté. Navíc co vím i ostatní slovanské jazyky f nepostrádají. Ruština je bez H, ale bez F určitě ne. Jak by se tak zázračně synchronně odehrál týž proces v tolika jazycích?

– Jan Vyskočil vložil(a) 20. 4. 2016, 19.35

Pane Vyskočile, díky za dotaz. V mnoha pozdněstředověkých textech se F už normálně vyskytuje, protože k procesu, který je v článku popsán, proběhlo poměrně dost dávno. Konkrétně ve XIV. století.

Nicméně dotkl jste se zajímavého tématu, totiž onoho slovesa „úfati“. V podstatě souběžně se vznikem F při asimilaci V se totiž F začalo objevovat i z jiného důvodu, který ale nebyl zdaleka tak významný, proto ho v článku nezmiňujeme.

F totiž v té době začalo vznikat i při rychlé výslovnosti dvojhlásky PV. Sloveso „úfati“ původně znělo „úpvati“. Spojením s předložkou potom vzniká známé dnešní do-úfati čili doufati.

Foném F se navíc v češtině vždycky vyskytoval ve slovech onomatopoických jako „fukati“ a „fučeti“.

Jinak zařazení F jako plnohodnotného fonému do morfologického systému v jiných slovanských jazycích by bylo jistě zajímavé prozkoumat, nicméně je možné, že tam probíhala situace podobně. Nebyla by to až taková výjimka. Společný praslovanský základ znamená i společné vývojové tendence. Například ve všech slovanských jazycích shodně zanikly / vokalizovaly se jery. Nebo ve všech slov. jazycích (s výjimkou polštiny) zanikly nosové samohlásky.

– Petr Behún vložil(a) 21. 4. 2016, 8.22


Podrubriky

RSS Zápisníku šíleného korektora

Novinky

10.4. Recenze od Chytráka Tima

Petr Chlebek na svém webu Chytrák Tim zhodnotil 2. vydání naší knížky. Moc děkujeme. Odkazy na další recenze najdete na samostatné stránce.

10.2. „Pište správně česky“ podruhé

Naše veledílo Pište správně česky – poradna šílených korektorů se dočkalo nového, výrazně rozšířeného vydání. A naši čtenáři ho mají se slevou.

4.9. Korunní princ je zpět

Po několika letech se do týmu Proofreading.cz vrátil Petr Behún, jeden z šílených korektorů.

4.8. Nová norma ČSN 01 6910

Od 1. 8. 2014 začala platit nová technická norma ČSN 01 6910 – Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory. Není sice závazná, ale tým Proofreading.cz se s ní seznámil a ve své práci se bude řídit jejími doporučeními.

1.11. Personální změna

Novým vedoucím týmu Proofreading.cz se od 1. 11. 2013 stává paní Alena Žitníková.


Objednávka korektury

Objednávka vám zabere jen pár minut.


Kontakt

Alena Žitníková
Jiskrova 517/4
147 00 Praha 4

azitnikova@proofreading.cz


© 2006–2013 Petr Behún. Všechna práva vyhrazena. Web běží na systému WordPress.
Mapa webu, O webu, Kontakt