<texy>Celý vtip je v tom, že onen tzv. pinyin (pchin-jin) je vlastně svébytná čínská národní hlásková abeceda založená na grafice latinky a tedy ne transkripce! Jinými slovy čínštinu lze oficiálně zapsat dvěma různými způsoby - znaky nebo latinkou a vzhledem k tomu, že jazyky, které užívají pro zápis latinku, se běžně nechávají v původní podobě, je správně právě ten pinyin (pchin-jin). Vzhledem k tomu, že mnoho lidí ještě neví, jak pinyin (pchin-jin) správně číst, doporučuji uvádět v závorce za výrazem českou transkripci.

<texy>Já zase všemi dvaceti pro českou transkripci. Lépe řečeno, každý cílový jazyk ať má pro transkripci z čínštiny (a z ruštiny, arabštiny, …) vlastní pravidla, která zajistí, že to mluvčí toho jazyka budou schopni vyslovit co nejpodobněji originálu a přitom se nebudou muset nic učit. Od toho ta transkripce přece je.

Bezduché přebírání anglické transkripce do českých textů, to je ovšem ta nejhorší varianta ze všech.

<texy>Mno, on pchin-jin se sice celosvětově používá, sice je oficiální transkripcí, ale aby jej člověk dokázal přečíst, musí být školen. To se samozřejmě třeba o čtenářích novin nedá předpokládat. Takové qín nebo jiǎng by asi sotvakdo přečetl správně. Dá si někdo kuře po Sìchuānsku? Nebo raději à la Gōng Băo?

<texy>Všemi deseti pro pinyin, protože to je oficiální romanizace a hlavně používaná celosvětově! Česká transkripce to jen zbytečně komplikuje.

<texy>Moc pěkné, děkuji! Špatná transkripce je velký problém dnešních pisatelů a jak role východu roste, je to problém čím dál tím větší. Tuhle jsem četl, jak někdo argumentoval pro anglickou verzi tím, že se pak dá snadno gůglovat. Pěkně hloupý náhled, Google se za pět let podobné drobnosti naučí rozpoznávat, zatímco češtinu si nečeskými transkripcemi kazíme na staletí.