Umíte přeložit „I love you“?

Je to tak časté, že už to zkrátka nemůžu vydržet a musím o tom napsat. Snad mi odpustíte.

O čem mluvím? Každou chvíli v televizi slyším, jak jedna postava vyznává druhé lásku. Ale není to tím, že bych se díval na romantické filmy, kdepak. Větu „miluju tě“ totiž na obrazovce říkají rodiče dětem, vnoučata prarodičům, a dokonce kamarádi jeden druhému.

Jde samozřejmě o zahraniční seriály a filmy. Je nad slunce jasné, že v původní anglické verzi zní ona věta „I love you“. A všem překladatelům z televizní branže už by měl konečně někdo vysvětlit, že tuhle větu prostě nemohou tupě překládat jako „miluju tě“ pokaždé, když na ni narazí.

Prakticky žádná dvě slova nebo vazby ve dvou různých jazycích totiž nemají dočista stejný okruh významu (referential area) a stejnou oblast užití (connotations). Nechci se pouštět do podrobného rozboru lingvistiky ani překladatelských technik. Úplně postačí, když řekneme, že v angličtině se věta „I love you“ používá pro vyjádření silné náklonnosti k někomu – zcela běžně je to nejen partner, ale i děti a další příbuzní.

Naopak česká věta „miluji tě“ se používá prakticky jen jako vyznání romantické lásky mezi partnery. Určitě nejsem jediný, který v životě od svých (byť milujících) rodičů takovou větu neslyšel a slyšet by ani nechtěl. Upřímně řečeno, kdybych někde slyšel otce, jak říká taková slova své dospívající dceři, volám policii.

V češtině zcela přirozeně vyjádříme své city k přátelům a příbuzným větou „mám tě rád“. Ta v sobě nese hluboké city a je mnohem silnější než anglické „I like you“, které bychom do češtiny spíše přeložili jako „líbíš se mi“ nebo „jsi sympaťák“.

A tak vždycky, když v televizi vidím příbuzné a kamarády, jak se častují vyznáními lásky, otevírá se mi příslovečná kudla v kapse. Všechna čest výjimkám, ale je jich zoufale málo.

A když už jsme u toho, mohl by českým TV překladatelům někdo laskavě vysvětlit, že „morning“ není vždycky ráno a že zdaleka ne všichni „athletes“ jsou atleti?