Dalším nápadným rysem angličtiny, jehož původ se pokusíme objasnit, je dvojí stupňování přídavných jmen.

Zatímco některá adjektiva se stupňují přidáním koncovek -er a -est ke kmeni (great – greater – the greatest), u jiných se předsazuje pomocné slovo (beautiful – more beautiful – the most beautiful). V dnešním díle prozkoumáme, jak tato situace vznikla, a v závěru se podíváme i na další rysy anglického stupňování.

Původ dvojího stupňování

Leckdo z vás si možná všiml, že stupňování pomocí koncovek se používá hlavně u adjektiv krátkých (v zákl. tvaru jednoslabičných), zatímco výrazy „more“ a „most“ se přidávají ke slovům delším. Nabízí se tak vysvětlení, že příčina dvojího stupňování je právě v různé délce přídavných jmen. Tak jednoduché to ale není.

Původně se v angličtině stupňovalo pomocí koncovek. V dávné minulosti to byl prakticky jediný způsob, jak se anglická přídavná jména stupňovala. Proto se stupňování přes koncovky dodnes vyskytuje u adjektiv původně germánských.

Naopak stupňování pomocí „more“ a „most“ se v angličtině objevilo až v období Middle English (střední angličtiny) jako přímá nápodoba stupňování francouzského. A tím pádem se používá u kterých adjektiv? Samozřejmě u adjektiv převzatých do angličtiny z jazyka francouzského.

A ta bývají delší než adjektiva od původu germánská. Proto většinou přidáváme koncovky u přídavných jmen kratších a výrazy „more“ a „most“ u slov delších. Je to ale spíš vedlejší efekt. Ve skutečnosti jde o původ těchto adjektiv, ne o jejich délku.

Všimněte si, že „francouzské“ stupňování se opravdu používá převážně u přídavných jmen přijatých z francouzštiny: more normal, more patient atd. Naopak slova germánská mívají stupňování původní: greater, smaller, hotter… Jen u některých přídavných jmen se stalo, že se u nich postupně začaly používat oba způsoby a přežívají vedle sebe.

More a most

Když ve 13. a 14. století uplatňovala na britských ostrovech silný vliv normanština (varieta francouzštiny), mělo to dopad nejen na anglickou slovní zásobu, ale i na některé jazykové prostředky. Už v jednom z minulých dílů jsme mluvili například o tom, že francouzský vliv urychlil a upevnil přechod angličtiny k analytickému vyjadřování.

Zajímavé ovšem je, že při tomto napodobení cizího jazyka angličtina většinou sáhla po čistě domácích, tedy germánských prostředcích, jak toto napodobení realizovat. Bylo to tak i v případě nového způsobu stupňování.

Ve francouzštině se totiž stupňování provádí pomocí výrazů „plus“ a „le plus“. Například adjektivum „krásný“ se francouzsky stupňuje „beau“, „plus beau“ a „le plus beau“ (krásný, krásnější, nejkrásnější). Angličtina sice ve středověku přijala velké množství různých francouzských adjektiv a stupňovala je „francouzským“ způsobem, ale místo francouzských výrazů „plus“ a „le plus“ zvolila vlastní, germánská slůvka „more“ a „most“. Vzniklo tak dnešní „more beautiful“ a „the most beautiful“.

Změna v kmeni slova

Aby bylo naše pojednání kompletní, musíme dodat, že v minulosti bylo stupňování pomocí koncovek v angličtině hojně doprovázeno i alternací kmene.

Například slova jako „silný“ nebo „dlouhý“ se dříve stupňovala strong – strenger – the strengest a long – lenger – the lengest. Této nepravidelnosti se angličtina (zcela v duchu obecného zjednodušování flexe, jemuž byla podrobena) postupně zbavila a ta přežívá již jen v pozůstatcích: Například výraz „elder“, označující dnes stařešinu či staršího v náboženském smyslu, je vlastně původně běžný a jediný tvar druhého stupně slova „old“: old – elder – the eldest.

Významové rozrůznění

Na závěr zmiňme jednu kuriozitu – velmi zajímavý osud má dnešní anglický výraz pro „blízký“, tedy „near“. Pozornému angličtináři neujde, že toto adjektivum tvarem nápadně připomíná druhý stupeň, ač jde o stupeň první.

A není to náhoda. Výraz „blízký“ a jeho dva stupně (komparativ a superlativ) totiž původně zněly nigh – near – the next. V období Early Modern English (rané nové angličtiny) se však „near“ začalo chápat jako pozitiv, tedy první stupeň. K němu se pak analogicky podle ostatních adjektiv přitvořily náležité tvary druhého a třetího stupně, tj. nearer a the nearest.

A co se stalo s původními tvary stupňování? Výraz „nigh“ přežívá jako archaismus a „next“ získalo svůj vlastní, odlišný význam a použití.

Stejným způsobem vznikly dnešní dvojice výrazů later – latter a latest – last. Původně šlo o dva způsoby, jak stupňovat přídavné jméno „late“ (late – latter – last vs. late – later – latest). Uvedené výrazy se však nakonec významově diferenciovaly tak, jak to známe z dnešního úzu.

Další díly

HISTORIE ANGLIČTINY – 8. díl: stupňování přídavných jmen

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít