Na serveru Lidovky.cz se začátkem listopadu objevil zajímavý rozhovor s ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR Karlem Olivou.
V článku O češtinu se bát nemusíme popisuje práci ústavu a vysvětluje, jak hodnotí vývoj současné češtiny. Podobně jako jeho spolupracovníci, jejichž vyjádření jsem měl možnost zaznamenat, zastává spíš liberální než konzervativní přístup k jazyku.
Tento „moderní“ přístup je mi blízký, snad s jedinou výhradou – a tou je (jak už jsem ostatně dříve naznačoval) typografie. Vytvářet v této oblasti dvojí pravidla (bez bližší specifikace, v jakých oblastech je ta či ona podoba vhodnější, a to na základě odborně poněkud pochybné normy) mi nepřijde šťastné. Ale to už jsem psal a navíc to se samotnou češtinou zas tolik nesouvisí.
V článku mě kromě jiného zaujalo následující vyjádření pana Olivy:
Musím přiznat, že pravidla z roku 1993 to trochu přehnala v očekávání jazykového vývoje a povolila i varianty, o kterých se předpokládalo, že se v jazyce brzy prosadí – leč nestalo se.
Konkrétně se jedná o používání tvarů třech, čtyřech ve druhém pádě (bez třech lidí, vedle „tradičnější“ varianty bez tří lidí) a o tvar koncovky -izmus (organizmus, optimizmus, komunizmus).
Znamená to, že ÚJČ funguje nejen jako kodifikátor rozšířených jazykových zvyklostí, ale také částečně jako prognostik – odhaduje tedy, jaké varianty mají šanci se prosadit, a ty někdy zařadí do „povolených“ variant. Protože nemám nejmenší důvod ani právo pochybovat o fundovanosti pracovníků ÚJČ, pevně věřím, že se to „nepřežene“ – slova jako „bysme“, „dvěmi“ apod. bych asi vydýchával dlouho.
Ze zbytku rozhovoru už jenom malá upoutávka:
- Je vůbec ÚJČ potřeba?
- Proč není nutný jazykový zákon?
- Jakou váhu lze připisovat Českému národnímu korpusu?
- Jak v ÚJČ probíhají lingvistické diskuze?
Dalibore, prosím, nešlo by přidat ještě pár zajímavých citátů? Já bych si samozřejmě nejraději přečetl celý rozhovor, ale už před časem jsem se zařekl, že noviny používající ty idiotské odkazy TakeIt číst nebudu.
(Pokud jsem slovem „idiotský“ překročil meze slušnosti tohoto blogu, prosím o vymazání svého komentáře.)
Marku, myslím, že je to zcela v normě. :-) Nevím, které pasáže konkrétně by byly pro vás zajímavé, ale aspoň tahle:
K prvnímu citátu: díky bohu za takto osvícený názor, tj. že není třeba jazyk regulovat zákonem. Zajímalo by mě, jak to je jinde v EU, nejen v nově přistoupivších zemích. Pokud totiž v rámci EU regulace zákonem převládá, počítám, že úřednící v EU se chopí možnosti rozšířit svoje řady (a vnutit nám zákon o jazyku).
Na druhou stranu, jistá autorita ve věci jazyka, která by dohlížela (řekněme na) standardizaci je nezbytná: od toho tu máme ÚJČ. A pokud vím, funguje dobře. Sám vím ovšem houby. Je tu někdo zasvěcenější s vlastním názorem na práci ÚJČ? Rád bych si rozšířil obzory.
Tak tedy zrovna tvar „bysme“ bych já přivítal. Na rozdíl od jiných povolených jako třeba zmíněný -izmus, které neumím vydýchat já :)
Na rozdíl od současného vedoucího ÚJČ si nemyslím, že je dobré, že Česká republika jako jeden z mála států světa nemá jazykový zákon (anžto ho po revoluci ze samé svobodomyslnosti zrušila). Pravda, nemáme problém jako španělština nebo angličtina, které se liší stát od státu, nikoho jsme během své pohnuté historie nekolonizovali a jazykový rozvrat nám nehrozí. Bez jazykového zákona ovšem není oč opřít návazné normy a doporučení, které tím pádem prostě plavou na vodě – či, mnohem častěji, jdou ke dnu jak posázavský Titanic(k)…
Děkuji za citáty.
Copak o to, někteří politici by jazykový zákon určitě uvítali, jenže v Česku se jako v jednom z mála jednonárodnostních a jednojazyčných evropských států těžko hledá vnitřní nepřítel a tudíž i důvod.
Marku, tady se pořád vidí jazykový zákon jako nějaký bič, nejlépe na politické protivníky. To ale přeci není jeho účelem!
Moc zajímavý rozhovor. Mírně ale s panem ředitelem nesouhlasím, když říká, že „rozhodně nedochází k tomu, že bychom český jazyk ztráceli ve prospěch například němčiny či angličtiny.“ Ono k tomu totiž dochází. Neděje se to jen češtině, ale v podstatě všem evropským jazykům. Existují oblasti lidské činnosti, ve kterých angličtina pomalu ale jistě nabírá navrch a vytlačuje národní jazyky, například v některých oblastech akademického publikování. Není to zatím nic dramatického, navíc v Česku tento jev ještě není v tak pokročilém stádiu jako například ve Švédsku nebo v Nizozemí, nicméně je to existující trend a překvapujeme mě, že zrovna ředitel Ústavu pro jazyk český ho nezaznamenal.