Pokud z nějakého důvodu nečtete Weblogy.cz, pak jste možná ještě nenarazili na blog otto copy, jehož pachatelem je Otto Bohuš. Je-li tomu tak a je-li vám cokoli zavánějící copywritingem blízké, napravte to.
O psaní se píše snadno. Až příliš snadno.
To je zřejmě jeden z důvodů, proč se český web doslova hemží nejrůznějšími návody a desatery, jak psát správně, čtivě a účinně a vydělávat tím fůru peněz. (O to je zajímavější, jak málo lidí to doopravdy umí.)
Pokud mě můj pozorovací talent neklame, začíná životní cyklus běžného copywritera přibližně takto:
- 1. Prozření (jo, tak tohle je ten copywriting!)
- 2. Nadšení (himbajs, to přece zvládnu taky!)
- 3. První pokus (ono to půjde, a ne že ne!)
- 4. Školení nástupců (naslouchejte, generace příští!)
Přičemž mezi první a čtvrtou fází zhusta neuplyne víc než dva tři měsíce.
Jestli si teď říkáte, že podle sebe soudím ostatní, můžu vám říct jediné – máte naprostou pravdu.
Ale o tom jsem psát nechtěl.
Otto se pustil do sepisování copywriterského „třiatřicetera“ (zatím je hotový první a druhý díl – nedočkavě vyhlížím ten třetí) a tak nějak mi připadá, že ví, o čem mluví.
Potěšitelný úkaz.
Otto už se dostal i do prestižního výběru 26 nejlepších českých článků o (web) copywritingu z dílny Martina Tomčíka.
(Prestižní je zejména proto, že odkazuje i na pár mých článků. 😉 Dodatečné díky, Martine.)
Ottovi každopádně přeju hodně zdaru a textařské šťávy.