Jedním z běžných rysů vývoje jazyka je, že u některých slov dojde ke snížení počtu hlásek, a dokonce i slabik v důsledku nedbalé výslovnosti.

Všichni máme podvědomou tendenci ušetřit tzv. „artikulační energii“ – lidově řečeno výslovnost flákáme. Proto mnozí Češi používají „řek“ místo „řekl“, „jabko“ místo „jablko“ a podobně.

Děláme to pouze v případě, že tím nenarušíme srozumitelnost. U mnoha sloves například v první osobě množného čísla zanedbáváme koncové -e – říkáme například „nesem“ místo „neseme“. Všimněte si ale, že to děláme jen tam, kde zůstává jasné, o jakou osobu se jedná. Kdybychom koncové -e vynechávali třeba u slovesa „vidíme“, vzniklo by „vidím“, což je ale zároveň tvar první osoby. Nebylo by tak jasné, jestli mluvíme v jednotném, nebo množném čísle, a proto u sloves tohoto typu koncové -e neodsouváme.

Některé redukce proběhly už v tak dávné době, že byly přijaty do spisovného standardu. Například slovo „sedlka“ si naši předci zjednodušili na „selka“ a „zrcadlko“ na „zrcátko“ a nás už by dnes ani nenapadlo tyto výrazy vyslovit jinak.

Asi vás nepřekvapí, že podobný vývoj lze pozorovat i v angličtině. V průběhu staletí tam u mnoha slov došlo k redukci slabik, z nichž některé byly přijaty do spisovného úzu, jiné nikoli, a další dokonce ovlivnily psanou podobu slova.

Koncovka -tion

Jednou z největších záhad pro ty, kdo se učí anglicky, asi bývá to, proč se koncovka -tion vyslovuje [šn], tedy způsobem na hony vzdáleným zápisu. Podobně -sion se zase vyslovuje [žn].

Nejprve je třeba si uvědomit, že tato koncovka, dnes v angličtině zcela běžná, je vlastně nepůvodní – dostala se do angličtiny z románských jazyků, tj. francouzštiny a latiny. Všechny ty nation, relation, connection, vision, conclusion a další nejsou původně germánské (anglické) výrazy.

Jak už to při přejímání cizích výrazů bývá, Angličané více méně zachovali jejich původní zápis a zároveň se snažili napodobit i jejich výslovnost. Proto se také slovo pro „národ“ vyslovovalo ve 14. století [násiun]. Ve francouzštině se totiž hláska U v mnoha pozicích značila písmenem O, což je zvyk, který pro řadu svých vlastních slov přejali i Angličané (viz love nebo come – původní výslovnost je [luv] a [kum]).

Vývoj postupoval tak, že nejprve I přešlo v J, načež tam, kde předcházela hláska D, S nebo Z, bylo toto J s předešlou hláskou podrobeno asibilaci. Pojem asibilace možná neznáte, ale jednoduše můžeme říct, že ze [sj], [dj] a [zj] se staly [š], [dž] a [ž]. Tak se z [násiun] nebo [viziun] staly dnešní [neišn] a [vižn]. (Všechna [á] v angličtině se v raném novověku změnila na [ei], proto není [nášn], ale [neišn].)

Tímto způsobem se zcela změnila původní zvuková podoba slov zakončených -tion a -sion, a navíc z nich zmizela celá jedna slabika. Tento proces (tedy změna I na J a následná asibilace) samozřejmě postihl i jiná slova než ta zakončená -tion nebo -sion. Tak vznikla dnešní výslovnost výrazů jako „special“ nebo „soldier“ (dříve [spesial, soldier]). Mimochodem obě tato slova rovněž nejsou původně anglická.

Ale protože veškeré změny v jazyce probíhají živelně, ne vždy jsou provedeny do důsledku. Proto také asibilace neproběhla u některých výrazů, kde by podle výše uvedeného pravidla proběhnout měla – všimněte si například výslovnosti „guardian“ nebo „tedious“, kde k redukci slabik nedošlo.

Typy redukcí

Slabiky se však ztrácely i v mnoha jiných slovech, aniž by muselo jít o asibilaci. Tyto případy můžeme rozdělit do několika kategorií:

1. Redukce přijaté do spisovného jazyka a promítající se i v písmu: Do této kategorie patří kupříkladu slova „captain“, „chapter“ nebo „fortnight“. Kdysi se v nich uprostřed vyslovovala slabika navíc, protože vznikly z původních „capitain“, „chapiter“ (viz náš „kapitán“ a „kapitola“ – angličtina i čeština přijaly tyto výrazy z románských jazyků, ale u nás neproběhla redukce) a „fourteen-night“. Redukce byla plně přijata i do spisovného jazyka a odrazila se též v obrazu slov.

2. Redukce přijaté do spisovného jazyka, ale nepromítající se v písmu: Všimněte si třeba slova „medicine“. Z jeho výslovnosti zmizela středová samohláska – vyslovuje se [medsin] –, ale v písmu bylo ono I zachováno.

3. Redukce pouze hovorové: Toto je velmi početná kategorie výrazů, v níž najdeme mimo jiné „necessary“, „history“, „excellent“ nebo „listening“. V běžné řeči často slyšíte výslovnost [nesesry], [histry], [ekslent] a [lisning], zatímco za náležitou výslovnost je stále považováno [nesəsEry], [histƏry], [eksƏlənt] a [lisƏning].

ZAJÍMAVOST: Zaposlouchejte se někdy do slavné písně „The Sound of Silence“ od Paula Simona. Aby mu ve třetí sloce vyšel text do rytmu písně, zpívá verš „people hearing without listening“ právě s hovorovou, dvouslabičnou výslovností slova „listening“, která je pro většinu z nás, kdo jsme se učili spisovnou angličtinu ve škole, poměrně nezvyklá.

4. Redukovaná a neredukovaná podoba získaly každá jiný význam: Toto je patrně nejzajímavější případ redukce. Někdy se totiž stalo, že v jazyce přežila jak redukovaná, tak neredukovaná podoba slova, přičemž každá z nich nabyla trochu (i hodně) odlišného významu.

Sem patří i tak notoricky známý výraz jako „business“. Pochází z neredukovaného výrazu „busyness“, který tehdy jako dnes značil „zaneprázdněnost“ (viz slovo „busy“). Ve významu „zaneprázdněnost“ se vyslovuje pochopitelně [byzynys], zatímco redukovaná, dvouslabičná výslovnost [byznys] se začala používat ve významu „obchod“.

Dalšími dvojicemi výrazů, které vzešly z jednoho původního slova, jsou třeba curtsy – courtesy (úklona – zdvořilost) a fancy – fantasy (zalíbení – fantazie).

Tomuto procesu se říká významová diferenciace a známe ho i z češtiny. Dvojice výrazů jako například „táhnout“ a „tíhnout“ vznikly rovněž z jednoho původního výrazu. Zde ovšem pochopitelně nejde o redukci slabik.

Je vidět, jak moc do jazykového vývoje zasahuje lidská pohodlnost. Nedbalá výslovnost může vést nejen ke změně výslovnosti a zápisu některých slov, ale dokonce i ke vzniku slov nových.

Další díly

HISTORIE ANGLIČTINY – 11. díl: redukce slabik

5 komentářů u „HISTORIE ANGLIČTINY – 11. díl: redukce slabik

  • 16. 11. 2016 (17:23)
    Trvalý odkaz

    „Děláme to pouze v případě, že tím nenarušíme srozumitelnost.“

    Potom by mě zajímalo, jak tedy vanilky tvary jako „oni sází“ namísto „oni sázejí“. Tady vzniká dvojznačnost, a zaslo to tak daleko, že tento tvar je dnes již kodifikován… Napadají mě dvě možná vysvětlení:

    a. Sice jde o dvojznačnost, ale z kontextu je zřejmé, o co se jedná.
    b. Vzniklo to kvůli konzistenci se vzory trpí a prosí.

    Reagovat
  • 16. 11. 2016 (17:47)
    Trvalý odkaz

    to v6ak: Dobrý postřeh. Řekl bych, že tvarová homonymie u třetí osoby nevadí zdaleka tolik jako u osoby první. To zde bude asi klíčové. Vámi zmíněná analogie s jinými konjugačními typy asi také sehrála svou roli, ale myslím spíš menší.

    Reagovat
  • 19. 11. 2016 (15:30)
    Trvalý odkaz

    Děkuji za odpověď.

    (Když po sobě čtu ten dotaz, radši jsem si vypnul autokorekci.)

    Reagovat
  • 30. 8. 2020 (18:53)
    Trvalý odkaz

    Je skvělé, že angličtina respektuje v původně latinských slovech výslovnost ci-, ce-, na rozdíl od Angličanů/Američanů snažících se o latinu: Eke homo, fakere, atd. Proto mě zaujalo chybějící K ve slově muscle.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít